Liebisch, motocykly Čechie a Chvaly

img_6593wPřed nedávnem skončil letošní sraz motocyklů Čechie na Chvalské tvrzi. Protože tento neuvěřitelný motocykl vlastním a mým kamarádem je i Jirka Zezulka , který mě k získání tohoto motocyklu dopomohl, samozřejmě se těchto srazů zúčastňuji.

Stalo se již jistou tradicí, že tyto obdivuhodné stroje se každoročně poslední sobotu v květnu objeví na Chvalech. Donedávna jsem si myslel, že tato skutečnost je jen díky Jirkovi, který tyto srazy organizuje, než jsem objevil souvislosti, které ukazují, že motocykly Čechie a zejména jejich konstruktér Hugo Albín Liebisch mají ke Chvalům historický vztah. Ač se to zdá neuvěřitelné, oni sem patří a byly na Chvalech i se svým konstruktérem již v době, kdy je Albín Liebisch v Krásné Lípě vyráběl.

Všichni majitelé těchto motocyklů, jejich příznivci, ale i renomovaní historici, kteří o tomto fenoménu české motocyklové historie znají mnohé, se teď jistě diví. Přiznám se, že i já jsem se divil a žasnul, když jsem tento příběh poprvé slyšel vyprávět.

Tak tedy jak to s tím Liebischem a Chvaly bylo:

Jistě víte z našich minulých povídek o našem setkání s panem Chevalem ve Francii a jeho návštěvě na letošní „Veteranparty“. Pan Cheval nám sice něco ze svého bohatého archivu přivezl, ale protože byl z našeho setkání na této akci nadšený, pozval nás opět k sobě do Francie. No a my s Přemkem, protože máme dobré víno rádi a cestování nám nevadí, tak jsme dlouho neváhali, přemluvili naše drahé polovičky Natašu a Jarku a vyrazili za Nicolasem do Saint Emilionu. Přemek správně konstatoval - psát si můžeme, ale posezení s dobrým vínkem je lepší a určitě se dozvíme mnohem více. Musím přiznat, že měl pravdu. Ostatně jako vždy , když s buldočím zanícením pátrá po souvislostech, které mě by ani nenapadly. No je pravda, že mu ten kraj u Saint Emilion učaroval a pociťoval, že již dlouho pracuje a potřebuje to nějakou změnu. A já jsem se jí nebránil.

p7041938

Saint Emilion

Vyrazili jsme tedy hned týden po setkání Čechií na Chvalech směr Francie. Po zastávce v Německu v Karlsruhe, kde má Nataša dceru, jsme druhý den pokračovali dále do Saint Emilionu. Dorazili jsme navečer, protože cestou jsme museli ještě zkontrolovat několik vinic a vinařství, o kterých byl Přemek přesvědčen, že je nemůžeme vynechat. Takže jsem již celou Francii řídil sám, protože Přemek „studoval“ francouzská vína. Když jsme dorazili před hostinec a dům Nicolase Chevala, tak se Přemek teprve zmínil, že naši návštěvu nikterak Nicolasovi neoznamoval, a že si myslí, že takovéto neplánované setkání je nejlepší. Alespoň uvidíme jestli jsme přátelé a zda bude mít z naší návštěvy radost – pravil. Naše drahé polovičky si to nemyslely, ale jak jsem říkal, Přemek pokud je o něčem přesvědčen, tak to udělá, a navíc celodenní „studium“ francouzských vín ho ještě více přesvědčilo, že udělal správné rozhodnutí.

A opět měl pravdu.

Nicolas nás zřejmě přes okna své hospody viděl, a tak vyběhl ven a pro mě nesrozumitelnou francouzštinou nás bouřlivě přivítal. Pravda byla v tom i česká slůvka „Ahijo chaimerád“. Což mělo být Ahoj kamarádi, což se zřejmě naučil při své návštěvě v Počernicích, ale přivítání to bylo opravdu přátelské.

p7041941

S přítelem Jeanem Chevalem v Sain Emilion

Po cestě jsme sice byli unaveni, ale příjemné prostředí Nicolasovy hospůdky a její atmosféra z nás kupodivu všechnu únavu setřásla. Na stole se ocitlo skvělé Pinot Blanc, vynikající sýr a neskutečně dobrá vysušená šunka, která nejvíce chutnala mě. Samozřejmě se naše diskuze hned stočila na Nicolasovu návštěvu na Veteranparty a na jeho dojmy. Vše nám asi jistě i dílem ze slušnosti pochválil. Kupodivu nejvíce grilované klobásy a jak jinak – pivo. Došlo i na auta. Zvláště na Aerovky. Zvláště to porovnával se svým Citroenem Trefle, který je Aerovce trochu podobný. Zvláště třetím sedadlem v kufru. Takže jsme chvilku vedli bouřlivou diskuzi o tom, kdo na to přišel dřív, jestli v Aerovce, nebo v Citroenu. Diskuzi jsme však uzavřeli tím, že tchýně jsou asi všude stejné a tak je potřeba je posadit samostatně na vzduch a nepohodu do tzv.. „ tchýňosedu“ . V průběhu večera jsem se samozřejmě zmínil o naší nejnovější akci. Setkání Čechií na Chvalech. Chtěl jsem Nicolase překvapit něčím, co pro něj bude naprosto neznámé. Především i proto, že již při naší předcházející návštěvě se zmínil, že má několik motocyklových veteránů, které se chystá zrenovovat. Samozřejmě jsem vytáhl fotky. A začal povídat o těchto motorkách a jejich konstruktérovi Albínu Liebischovi. Byla diskuze složitá. Částečně Nicolas česky rozuměl, částečně pomáhala Nataša svojí němčinou a Přemek anglicky. Ale s přibývajícími skleničkami vynikajícího vína šlo všechno podle mne naprosto hladce. Ale v průběhu povídání jsem již na Nicolasovi viděl trochu potutelný úsměv. Začal jsem nabývat přesvědčení, že něco o těchto unikátních strojích ví a chystá se nám to říci. Večer se chýlil k půlnoci a únava již byla značná. Proto po našem vyprávění o Čechiích Nicolas řekl, že nám druhý den ukáže něco, co má přímý vztah k Albínu Liebischovi a jeho motocyklu a že se domnívá, že to má vztah i ke Chvalům. Toto slovo se mu obzvlášť líbí. Asi již považuje Chvaly vzhledem ke svému jménu za své. Potom nás zavedl do našich pokojíků a popřál dobrou noc. Samozřejmě mě to před usnutím dost vrtalo hlavou. Co nám zítra ukáže? Snad ne další Čechii o které nevíme, ale jaký vztah ke Chvalům??

Přemek prohlásil, že večer byl prima, víno dobré a zítra že je taky den. A navíc již nemáme sílu vstřebávat další informace. Takže dal dobrou noc.

Ráno bylo příjemné. V hospůdce u stolu vynikající káva, voňavé croissanty a další pochoutky. A na stole ležela tato fotka.

liebischhostinec

Chvilku jsem na ni koukal. Přemek pravil – no co, Čechie někde na vsi. Asi někde ve Francii. Ale když jsem se podíval pozorně, protože fotka byla dost stará a nekvalitní, tak jsem teprve poznal, že na ní není jen motocykl Čechie, ale zřejmě i sám Albín Liebisch. Protože mám nějakou literaturu o Čechiích a Liebischovi a dochovaných fotek není mnoho, pátral jsem v paměti jestli jsem ji již někde neviděl. Asi ne. Ale já nejsem žádný odborník, takže to nemusí nic znamenat. Ale co ten vztah ke Chvalům o kterém se Nicolas zmínil ???

Celou snídani mě to vrtalo hlavou. Až Nicolas přišel. Usměvavý a tajemný. Zřejmě si byl vědom toho, že vynesl trumf.

Tak co Jean, co tomu říkáš?? Pravil ke mně. No po pravdě řečeno. Neměl jsem co říci. Takže přišla logická otázka zvídavého Přemka. Odkud to je a je na té fotce Albín Liebisch?

A přišla od Nicolase jasná odpověď. Ano. Na té fotce je Hugo Albín Liebisch se svojí Čechií na návštěvě na Chvalech u své pražské přítelkyně, která tou dobou byla u své tety na Chvalech. A dalším na té fotce je Nicolasův otec, který prý Liebische také znal a řešil s ním některé technické problémy. Teta Liebischovy pražské přítelkyně prý byla sestrou Nicolasova otce a všichni se tu setkali na zabijačce. Tak to byl šok.

Samozřejmě se ví, že Albín Liebisch byl tak trochu pověrčivý a tajemný. Ví se i to, že v manželství nebyl docela svatý. Jeho slabost k ženám byla známá. Ví se i to, že často odjížděl do Prahy sám. Dosud nikdo nevěděl kam. Všeobecně se říká, že se jezdil do Prahy radit údajně „ s duchy “. Že by toto bylo vysvětlení? Nicolas ještě věděl, že fotka byla pořízena na Chvalech v blízkosti školy, kde sestra otce bydlela. Liebischova přítelkyně se údajně jmenovala Johanka a pocházela z Pasova. Byla prý velice vzdělaná ve finančnictví a pracovala na jakémsi zemském finančním úřadě. Jinak prý bydlela v Praze. Toto setkání prý bylo pouze jediné na Chvalech u příležitosti zabíjačky. Otec Nicolase se prý s Liebischem znal a protože byl technicky velice talentovaný a pracoval v blízké pražské strojírenské továrně, pomáhal Liebischovi řešit některé konstrukční problémy. O jednom z nich vám povíme v některé z příštích povídek. To si zapsal Přemek.

Naše setkání se protáhlo ještě na několik dní. Nicolas vytáhl ještě některé další poklady ze svého archivu, které ukazují na vztah jeho rodiny a zvláště jeho otce k Horním Počernicím a zvláště ke Chvalům. Některé zasahují do velice dávné historie. Přemek se nad tou spoustou materiálu velice radoval a býval by mu sebral vše v originálu. No nakonec jsme vše ofotili a jistě vás s mnoha zajímavostmi seznámíme. Ale zjištění, že Albín Liebisch a jeho Čechie byly na Chvalech již někdy kolem let 1933-34 znamenají, že naše srazy na Chvalské tvrzi mají své historické opodstatnění. A znamenají, že Chvaly se opět alespoň malým kamínkem zapsaly do historie unikátních motocyklů Čechie – Böhmerland.

Co na to říkáte???

Jan Brunner